Kniha U nás na skládce

V baráku u skládky bývala komuna. Anča tenkrát byla ještě na houbách, takže to zná jenom z vyprávění. Museli jí vysvětlit, jak je možné, že lidi z komuny byli proti komunistům, a doteď pořádně nepochopila, v čem se jejich představa svobody lišila od úplné anarchie. Nikdy se jim ale neposmívala, protože uprostřed toho všeho vyrostla a je ráda, že máma uznává právo jednotlivce na názor a sebeurčení a nenutí ji, aby naplňovala nějaké její pošahané ideály. Máma je totiž chytrá jako opice, přestože jí po alkoholu muselo hafo mozkových buněk odumřít. Pro ni je tenhle svět prostě moc brutální, protože je chytřejší a citlivější a vnímavější než většina lidí. Je tak chytrá, že si o ní lidi myslí, že je blbá, a to už přestává všechna sranda. Někdo by si možná myslel, že alkoholik musí mít slabou vůli, ale kdo mámu zná, ví, že její pití nemá s vůlí nic společného. Vůle má dost, jen ji používá k tomu, aby se zničila. Když se po třiceti letech na skládku vrátí Tomáš, a začne poslední tři komunardy přes jejich odpor zachraňovat, nikdo nemůže tušit, že přišel za pět minut dvanáct.